Touha po objetí a slzách

14. února 2011 v 21:06 | Neki ver Leth |  Depresivní dny
Když někdo touží bývá to buď zakázané nebo... nebo jaké?

/*perex*/

 

Chce se mi brečet...

4. února 2011 v 21:55 | Neki ver Leth |  Depresivní dny
Tento blog už snad bude sloužit k výlevům a absolutním blbostem nemyslíte?

Ruminátor

14. listopadu 2010 v 12:26 | Kitsune a Neki ver Leth |  Různé povídky

VAROVÁNÍ: tato povídka byla napsána z nudy a blbosti společně s Neki, opravdu jí proto prosím neberte vážně!

(Tématem byl rum)

 


Pocit ztráty

13. listopadu 2010 v 11:27 | Neki ver Leth |  Černá díra
Přiznávám se, že mi dělá problém oddělit se od starých blogů. Těžko se mi jich zbavuje a nikdy bych je nedokázala sama smazat. Doteď jede můj první blog, jenom já tam nepíši. Pamatuji se i na Kitsuniny blogy. Na anime-kitsune-chan.blog.cz který je již smazaný. Na dobu, kdy jsme se po roku setkaly. Bude to zanedlouho druhým rokem teda myslím. Nedovedu to pořádně spočítat.

Poslední dobou trpím pocitem méněcennosti. Těžko říci proč, ale trpím. Podceňuji se a hlavně mám pocit, že Kitsune si zaslouží lepší kamarádku, ale přece mám strach, že bych se s ní měla rozloučit.

Nedávno jsem měla divný stav. Jakoby část ve mne unikala. Chíli mi bylo teplo a chvíli jsem se třásla, vážně třásla zimou. Bylo mi divně a nesmyslně mu vytryskly slzy do očí až jsem si je muisela krýt, aby si toho nikdo nevšiml. Dokonce jsme byla velmi zamlklá i při obědě. A pak jsem bez rozloučení odešla od Ruměnky a ostatních. Bolelo mne tak srdce. Šla jsem domů pomaloučku dívala jsem se na boty. Pomalu jsme šla a najednou jsem měla chuŤ napsat, jestli je Kitsune v pořádku. A ona mi napsala z ICQ. A já ji napsala sama nevím ani proč ale najendou jsem ji musela napsat: ,,Umírá mi veverka!" Nepochopila to pořádně... vlastně ani já ne. A pak jsem ji napsala: ,,Risuki umírá." Tomu už snad rozuměla lépe, ale já myslela Risukiho ve mne. Zachvátila mne taková panika, až jsem se téměř rozbrečela. Bála jsem se a to velmi. Bála jsjem se, že tuto část vážně ztratím. Až příliš jsme se upnula na tu myšlenku a snažila se zžít se vším, co má rád Risuki. Oblékala jsme se v jeho stylu a snažila se žít jako on, až tak moc mne to ovlivnilo. Pak se mne Kitsune po několika dnech ptala, jestli je mi už dobře a je. Ta část ze mne neodešla, ale cítím ji v sobě a mám občas strach že o ni příjdu.

Poslední dobou se chovám až jako histerka až moc. Bojím se docela. Tísní se mi srdce. Co bude za rok? Končím školu a najednou půjdu jinam. Nikiho tam možná nebudu znát, budu tam sama jiná. Bojím se až se mi srdce chvěje. A navíc mám strach, že ztratíme náš příběh s Kitsune. Že na něj už nebude čas. JE mi do pláče. Vážně teĎ brečím, když si to uvědomím jsem vážně histerka.  Brečím bezdůvodně. Bojím se, mám strach začínám býti paranoidní. Asi bych se měla objednat někdy k lékaři. K psychologovi asi. Možná by mi to pomohlo... ne nikdy bych jej nepoislechla. Lepší je se vykecat takto. Možná. Nevím co více říct. Jenom jsme tak trochu zvědavá, kdy tohle Kitsune objeví.

Jdu na oběd nashledanou prozatím....

Na zápraží zvonky zvoní

12. listopadu 2010 v 19:23 | Neki ver Leth |  O nás
K dnešnímu dni se vracím kdoví proč do minulosti. Nutím se psát nějaký článek zde, i když to možná bude naposledy. Shrnu vám tady momentální informace jak o mne tak o Kitsune.

Neki:

Dneska měla praxi v první pomoci ve škole. Čte knihu Váš kluk prostitut? Od Cyrila Valšíka a nedávno jsem od něj četla bude vaše dítě vrah?

Momentálně se nacházím ve zvláštním rozpoložení. Vypadá to, jakobych ztrácela jendu část. Hlavně v úterý to bylo velmi bolestivé až jsem brečela. Možná to má zapříčinu tu mou náhlou změnu. Trochu jiné oblékání a následně i jiné účesy a nadále i má posedlost veverkami. Jakobych tu část u mne velkou silou držela a odmítala pustit.

Nedávno jsme s Kitsune shlédly transformers. Zkusím sehnat další díly protože men to velmi bavilo xD.

Škola je trochu teď problém, ale snad se to nějak zpraví.

To je takhle ve zkratce vše o mne

Kitsune:

Ve škole si opravuje známky a má za 5 díky zapomenutému referátu xD.

Ona je na tom podle mne lépe jak já.

Má zajímavé sny více na jejím blogu.

Nevím co zrovna čte xD Snad dočítá Drákulu nebo čte Luka. Těžko říci.

Dneska byla na kontrole se zády.

Obě:

Chodíme na vollejball. Já ho hraji již druhým rokem tak mi to jde lépe, ale Kitsune taky a to dosti. Časem se to naučí už teĎ je skvělá, ale nesmím ji přechvalovat. Vím, bývám ve všem na ni docela tvrdá, ale já jsem již taková. Nemám ráda uvolnění jak někdo někoho šetří. Já sama se nenechám šetřit vždy jdu do absolutních nížin a pokud je to velmi vážné řeknu. Doufám, že ji tímto nezničím. Ale prostě jdu na lidi tvrdě. Většinou pak říkají, že už nemohou, ale vážně jdu prostě na ně tvrdě. Nepřechvaluji. Sice pochválím, laen ikdy neřeknu doopravdy jak moc jsou dobří. Možná tímto jim vytvářím pocity méněcennosti. Trochu mám o Kitsune strach. Nevím co více, ale vážně se o ni docela bojím.


To by bylo možná vše....


Zatím se loučí Neki...

Asi se již neozvu takže sohem blogu a sbohem všem takto... pak mám nový blog. Kdyžtak pěkné vánoce a další...

O rok starší aneb Neki napadlo napsat

20. srpna 2010 v 22:15 | Neki P. ver Leth |  O nás
Ano, jak čtete máme narozeniny, Včera já a dneska Kitsune. Je to skvělé jen o den. Včera na poháru a venku a dneska venku na procházce, prostě spolu, jak nádherné. Dneska jsem sice šla s babičkou na oběd, ale stejně jsme se viděli, zítra jde ona na oběd a já an rodinou oslavu domů. Vím, že moc nepíši, snad kdo se chce podívat:



/




kkka


Toť snad prozatím vše, ještě se někdy ozvu. Jinak povídka pro Kitsune je na mém blogu.