Síla Venuše

30. prosince 2009 v 7:41 | Dr. Psycho Neki |  Origoš povídky

Jak čas letí stále se ohlížíme v minulost... A to jsem protentokráte udělala já. Můj starý blog je už dávno minulostí, ale jedna povídka no taková krátká stojí za zveřejnění...

Tehdy jsem teprve poznávala J-rock, přesněji řečeno An Cafe.... a je přiloženo i video, jenž jsem poslouchala v době když jsem to psala...



Povídka byla psána v létě a to naráz takže opravdu jsem nic dlouhého nevyplodila....




A teď už samotná povídka....zkuste si u ni pustit to video....


SÍLA VENUŠE
Na zemi se povalují knihy nejrůznějších žánrů, velikostí, vážnosti textu. Všechny ale mají společnou jednu věc. A to, že ať se snažím sebevíc nedokážu je pochopit. Proč udělají hrdinové zrovna tohle, proč příběh skončí zrovna takhle. Sám se snažím psát knihy, ale nemám potřebný děj, nápad nic. Jednoduše sedím u knih a čtu je s marnou nadějí, že mi vnuknou nápad.
Přede mnou stále leží prázdný papír. Nedokážu na nic přijít.Je noc a na nebi září Venuše jasněji než kdy jindy.A tehdy jsem ji uviděl.Padající hvězdu tak jasnou jak jen může být.Odrážela se v mých očích, plnila okolí nadějí a štěstím o kterém málokdo věděl, že dokáže tak zahřát.Nevědomky jsem vzal papír a začal psát slova knihy.Šlo to lehce jakoby jsem opisoval text, který se mi vpil do paměti.
Ozařovala mne hvězda, jako bych ji měl přímo v pokoji.Všude se šířila naděje.Život dostával smysl a mnoho sebevrahů si rozmyslelo svůj konečný čin, vždyť přece stojí za to žíti pociťovat pomíjivé pocity a najít pak jeden, který si uchováme v srdce navždy.
A v mém případě jsem věděl až moc dobře, že to bude tenhle.
Život mi nachystal mnoho strastí.Několik let od toho zážitku mne sžírala smůla jako hladový medvěd potravu, ale pokaždé se mi před očima objevila padající hvězda a světlo Venuše a okolní tma mi opět a zas dodávala naději.A díky mým knihám, respektivě díky té co jsem napsal díky tomu zážitku, jsem se setkal s velmi milým klukem.
Teď ležím v posteli spolu se svým milencem a hledím do okna, když tu nejednou se opět objeví padající hvězda a za ní září Venuše.Stejně jako před lety.Měli jsme se potkat, bylo to souzeno, měli jsme se zamilovat a to se taky stalo.Neznámá síla nás svázala k sobě kdysi dávno, když jsme se ještě neznaly.
Venuše je planeta lásky a padající hvězda má tajemnou moc.Oba jsme tehdy pozorovali ten jev, každý z jiného konce města a již tehdy nás svázala pouta lásky.
Láska je všemocná, ale je jen na nás jestli její květ necháme kvést nebo uvadnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama