Barevný kolotoč- kapitola 1.

31. března 2010 v 21:48 | Neki ver Leth |  MikuXKanon
Neki se konečně rozhodla hnout s jednou povídkou co má v PC. A zrovna na An Cafe. Mám jí tam asi od začátku školního roku, ale zatím jsem s ní nehnula, až teď. Bude to kapitolovka, ale kapitoly budou kratší, jeliož je píšu na jednou. Je to kratší počteníčko, tak příemné čtení!


  

Kapitola 1.



Vešel jsem potichu do bytu, který jsme obývali s celou naši skupinou.Všichni spali až na mne.Vracel jsem se ze srazu se starou třídou.Nuda kde nikdo nekecal o ničem jiném, než o starých časech a o svých přítelkyních.Zprvu jsem tam nechtěl jít a zůstat doma, ale jako naschvál kolem přešel Miku v županu s ručníkem na vlasech.
Odhodil jsem pozvánku na stůl s myšlenkou, že ji pak musím vyhodit, ale něčí ruce se natáhly přes mne a vzaly ten bezcenný kus papíru.Když jsem se otočil na ,,vykradače,, pozvánek, chtěl jsem být ten papír.Nade mnou
se nakláněl Miku a četl si shluky písmen na stránce.,,Sraz ze školy?":s otázkou mi podával papír.,,Klidně to vyhoď já tam nejdu."Můj nezájem ho evidentně překvapil.Zatvářil se nechápavě a tak nějak roztomile, ale co to povídám.Na otázku Proč ne jsem mu odpověděl, že se mi tam opravdu nechce.Chtělo se mi opět říct, že kdyby tam šel se mnou, možná bych změnil názor.
Pomalým krokem přešel k židli naproti mně a posadil se, přičemž mu sklouzl ručník z vlasů a tiše dopadl na koberec.Nevěnoval tomu pozornost.,,Měl bys tam jít, přece stejnak nemáš nic v plánu.Všichni jsou pryč, jenom ty se tu budeš nudit."Přitom zavrtěl hlavou a kapky vody z jeho vlasů s tichým zvukem dopadly na stůl.Pohled na něj mi vzal slova, jeho oči propalovaly ty mé.Vzal mi veškerou obranu.Nakonec jsem kývl na znamení souhlasu.Když jsem odcházel Miku se s úsměvem díval na mne.Nálada se mi zvedla a kroky se zpomalily, aby oči mohly sledovat jeho krásu, ale odejít jsem musel.Dveře klaply, sešel jsem schody a vydal se na sraz.
***
Klíče jsem pověsil na věšák, když jsem si všiml, že je rozsvíceno v kuchyni.Yuuki to nebude, ten šel někam s kámošem a přespí u nich tak jako pokaždé.Teruki ne, je tento víkend u rodičů, jelikož
jeho otec slavil narozeniny. Takže buď Takuya nebo jedině pak…,,Miku":vydechl jsem.Pomalými, nerozhodnými kroky, jsem vešel do kuchyně, nad tím co jsem uviděl, jsem se musel pousmát.Miku spal, hlavu na stole, muselo to být nepříjemné a přesto sladce oddechoval z klidného spánku.Přešel jsem k němu a prsty se jej zlehka dotkl.Byl studený, nechápu, proč v kuchyni vždy někdo otevře okno ,i když je pak strašlivý průvan a zima. Vzal jsem jej co nejopatrněji do náručí a odnesl do pokoje, chvílemi jsem měl nutkání jej odnést k sobě do postele, ale nakonec jsem odolal a odnesl jej k němu. Položil jsem jej do peřin. Celý jeho pokoj byl barevný a poměrně tu byl binec, ale to i u mne. Přikryl jsem jej a chtěl opustit pokoj, když tu se za mnou ozvalo: ,,Kanone?" a já se zastavil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama